Smlouva věrnosti

    Ve významných chvílích se Boží lid vždy znovu obracel k Hospodinu, aby hledal jeho tvář. Činili tak i naši otcové v Jednotě bratrské, když chtěli vyznat svou závislost na Bohu a dosvědčit společné směřování. Uzavírali smlouvu a potvrzovali odhodlání sloužit Bohu (Svolení na horách Rychnovských 1464, Ochranov 1727). Jsme Bohu vděčni za milost, s níž nás probudil v zemi otců, a jako oni chceme stát proti duchu doby, která se vyznačuje svévolí, bezzákonností a vstřícností vůči hříchu. Naše společnost stojí na prahu nového období a církev potřebuje prozkoumat své základy a opětovně vyznat odhodlání v nové situaci následovat Ježíše Krista.

* * *

    Vstup do Evropské unie je významným mezníkem v historii naší země. Nevíme přesně, co nás čeká, ale je jisté, že sjednocená Evropa není pospolitostí Bohu nakloněnou - naopak, její směřování je problematické ve více ohledech:

• EU se nechce přihlásit ke křesťanskému dědictví. Po dvě tisíciletí formoval Evropu duchovní, myšlenkový a kulturní vliv křesťanství. Je alarmující, pokud politická reprezentace EU tuto skutečnost odmítá deklarovat, když v preambuli jednoho z nejvýznamnějších dokumentů, Ústavě, byl odmítnut odkaz na Boha.

• Jsou relativizovány křesťanské hodnoty. Odpovědnost a věrnost v manželství ztrácí důležitost, sexuální promiskuita a nevázanost jsou společensky přijatelné. Sexuální vztahy odporující křesťanským zásadám jsou dokonce považovány za legitimní, „alternativní“ životní styl.

• Člověk se stává mírou všech věcí a toto zbožštění postupně přechází do legislativy. Měřítkem dobra či zla se stává lidská libovůle. Vyšší morální principy jsou popírány, hodnota člověka je porovnávána penězi a člověk bere do svých rukou rozhodování o životě a smrti.

    Zdá se, že přichází epocha sjednocení společnosti bez Boha, s protikřesťanskými trendy. Náš národ jako celek se rozhodl pro připojení k Evropské unii, a my se od něj nemůžeme a nechceme oddělit. Jsme jeho součástí – a přece jsme zároveň občany Božího království, jehož normy jsou nadřazeny všem lidským zákonům. Není nám lhostejné, že odklon od Božích ustanovení zasahuje i církev. Nesoudíme druhé, ale mluvíme do vlastních řad: světová Unitas fratrum – církev Moravských Bratří v některých svých částech opouští víru otců a tím i Písmo jako měřítko víry a života. Platnost Božího slova je relativizována. Církev přijímá světské hodnoty. Jednání, které Bible nazývá hříchem, je nejen tolerováno, ale jsme vyzýváni k jeho oslavě. Tím je opouštěn společný věroučný základ Unitas fratrum – církve Moravských bratří. Proto byl v české Jednotě bratrské vyhlášen dvoutýdenní půst a ve sborech byli lidé svoláni k modlitbám a mimořádným shromážděním. Dnes jsme se sešli, Úzká rada, správci sborů, kazatelé, starší a členové Jednoty bratrské, abychom vyznali své odhodlání následovat Ježíše Krista v jakékoli nové situaci.

Uzavíráme tuto Smlouvu věrnosti Hospodinu

• Rozhodujeme se následovat Ježíše Krista, Božího Beránka, a vyznáváme, že On sám jediný je Pánem Církve, nejvyšším Pastýřem a Strážcem našich duší.

• Rozhodujeme se mít v úctě a vážnosti Písma Staré a Nové smlouvy – Bibli, která je jediným pravidlem učení a víry Jednoty bratrské. Je životodárným Slovem, a proto formuje náš život.

• Rozhodujeme se střežit odkaz našich otců i poznání Boží milosti, které bylo darováno nám, a toto dědictví žít věrně, statečně a se zralou odpovědností.

• Rozhodujeme se chodit před Hospodinem v tichosti, pokoře a bázni. Vydáváme Bohu své životy, aby mohl obnovovat svou Církev na apoštolském a prorockém základě.

• Rozhodujeme se navzájem napomínat, povzbuzovat a sloužit si darem od Krista, milostnou kázní, abychom Pána následovali s upřímným a čistým srdcem, bez kompromisu s hříchem.

• Rozhodujeme se přinášet evangelium lidem kolem nás a beze strachu a v moci Ducha svatého tomuto světu svědčit o jedinečném vykoupení v Kristu.

• Rozhodujeme se navzájem opatrovat ve víře v Pána Ježíše Krista a potvrzovat ve

spravedlnosti, která je z Boha, přebývat v lásce a mít naději v živém Bohu.

V tom nám pomáhej Bůh Otec, Syn i Duch svatý. Amen.

Toto vyznání bylo slavnostně církví přijato a podpisy stvrzeno v Liberci dne 17. listopadu L.P. 2003